Jak přestat žít v neustálém napětí

V dnešní době skoro každý z nás žije ve vysokém tempu. Stále se něco děje, pořád je co dohánět. Stále máme pocit, že bychom měli být o krok napřed. Mnoho lidí tak žije ve stavu neustálé pohotovosti.

Jenže lidské tělo nebylo stvořeno pro permanentní výkon. Potřebuje střídání aktivity, odpočinku a klidu. A když se tento přirozený rytmus dlouhodobě narušuje, začne se dít něco, co často neumíme okamžitě rozpoznat. Naše tělo přechází do chronického napětí, které působí na náš nervový systém.

Naše nervová soustava je neustále vystavována tlakům, které po nás život vyžaduje. Všudypřítomný shon, očekávání okolí, že „všechno zvládneme“. Potřeba být perfektní, výkonní nebo vždy k dispozici. Vnitřní hlas, který nám říká „musíš nebo měla bys“. Toto vše postupně zvyšuje napětí v těle. A jakmile se toho nahromadí příliš, náš nervový systém začne být přetížený.

Nervový systém je citlivý mechanismus, který neustále vyhodnocuje, zda jsme v bezpečí. Ať už vědomé nebo na podvědomé úrovni. Pokud zaznamená ohrožení, skutečné nebo domnělé, přepíná nás automaticky do stavu stresu. Do stavu dysregulované nervové soustavy.

A právě to je důvod, proč se dnes tolik lidí potýká s chronickým napětím a stresem, únavou, úzkostí nebo pocitem, že „už nemůžou“.

Do napětí nás vede převážně dvojí vliv:

1. Naše vnitřní nastavení a způsob myšlení

Staré vzorce, které jsme si vytvořili v dětství. Tyto vzorce mají obrovský vliv na to, jak dnes reagujeme. Patří sem obranné mechanismy, např. potřeba být perfektní, neustále dostupní nebo být hodné holčičky. Tyto programy nám kdysi pomáhaly přežít. Dnes už často jen zvyšují stres a nutí naše tělo být neustále ve střehu.

2. Prostředí, ve kterém žijeme

Někdy nás přetěžuje samotné prostředí – hluk, ruch, práce na směny, nadměrná sociální interakce, tlak v zaměstnání nebo prostředí, které neodpovídá naší povaze.
Introvert žijící v trvale hlučném prostředí. Člověk se silnou citlivostí pracující pod tlakem. Nebo někdo, kdo má málo klidu a prostoru. To vše může vést k dlouhodobě dysregulované nervové soustavě.

Ať už je zdrojem nepohodlí vnitřní nebo vnější svět, výsledek je stejný: tělo je napjaté, přetížené a postupně ztrácí schopnost se samo vracet do klidu. Jednoduše naše tělo se necítí bezpečně.

Co na to polyvagální teorie?

Polyvagální teorie říká, že když se necítíme v bezpečí a to i na nevědomé úrovni, tělo automaticky přechází do režimů stresu.

• Někdy se napne: jako při útoku nebo útěku.

• Jindy ztuhne: jako při zamrznutí.

Mnoho lidí dnes žije právě v těchto stavech dlouhodobého napětí nebo zamrznutí, často aniž by si toho vůbec všimli. Už dávno nečelí dávnému ohrožení, ale tělo stále reaguje, jako by se to dělo právě teď.

A právě proto je tak důležité porozumět tomu, co se v nás děje a naučit se tělu nabídnout nový zážitek bezpečí.

Obranné mechanismy z dětství, které nám již nepomáhají

Velmi často nejsme v napětí proto, že bychom „dělali něco špatně“, ale protože v nás stále fungují staré ochranné vzorce z dětství.

Jako děti jsme si vytvořili obranné mechanismy, které nám tehdy pomáhaly přežít náročné situace. Abychom předešli emočnímu zranění, naučili jsme se potlačovat své emoce. Snažili se být ti hodní, poslušní, neobtěžovat a nezlobit. Naučili jsme se vše zvládat sami, přizpůsobit se, být neviditelní nebo naopak přehnaně výkonní.

V dospělosti ale tyto strategie už neslouží. Spíše nás drží v napětí, úzkosti nebo přetížení. Nervový systém reaguje tak, jako by „staré ohrožení“ stále existovalo, i když už dávno neplatí.

Právě tady je obrovský prostor pro somatickou práci s tělem a EFT. Můžeme našemu tělu ukázat, že je v bezpečí a již nemusí být stále ve střehu. Naše tělo poté přestane reagovat podle starých programů a může se uvolnit. Když se naše tělo uvolní, můžeme poté pracovat i s naší myšlenkovou rovinou. Na EFT je právě skvělé to, že pracuje se všemi rovinami. Jak rovinou tělesnou, emoční, tak i myšlenkovou.

Vnitřní dítě a jeho volání o pozornost

Když se ocitneme ve stresu nebo v náročné situaci, často nereaguje naše dospělé a racionální já. Ale naše vnitřní dítě, ta část nás, která byla kdysi zraněná, nepochopená nebo se cítila sama.

Je to právě tato citlivá část, která se při konfliktu, kritice nebo emočním tlaku ozve nejvíce. A dokud ji nevyslyšíme, bude se znovu a znovu připomínat: úzkostí, hněvem, strachem, přetížením či útěkem.

Utišení vnitřního dítěte skrze různé techniky a EFT, patří k nejúčinnějším cestám, jak v sobě obnovit skutečný vnitřní klid.

Cílem je, aby naše vnitřní dítě dostalo to, co kdysi potřebovalo: laskavost, pozornost, uznání, bezpečí. Poté se náš nervový systém přirozeně uvolní a dospělá část může převzít vedení.

Jak na nás působí náš vnitřní kritik

Kromě vnitřního dítěte v nás často působí ještě jedna silná postava, náš vnitřní kritik. Ten malý, ale velmi hlasitý hlas, který nám našeptává, že nejsme dost dobří, že musíme víc, rychleji, lépe.

Ten hlas, který říká:

• „Měl/a bys….“
• „Nesmíš……“
• „Musíš……“
• „Není to dost dobré.“
• „Musíš vydržet.“

V dospělosti se z něj stává neúnavný dozorce, který nás drží ve stresu, napětí a v permanentním sebeposuzování a sebekritice.

Vnitřní kritik může vyvolávat strach, stud i úzkost. A hlavně muže udržovat tělo v chronickém napětí a stresu. Náš systém pak reaguje, jako bychom byli neustále „pod útokem“, i když jediný útočník je v nás.

Jak se dostat do stavu klidu a bezpečí

Ať už nás do napětí dostává prostředí, staré programy, vnitřní kritik nebo citlivé vnitřní dítě – společné mají jedno: naše nervová soustava je dysregulovaná a tělo se necítí bezpečně.

A když tělo není v bezpečí, nemůže být v klidu.

Práce s tělem, metody EFT a biodynamické masáže pomáhají měnit nejen to, jak přemýšlíme, ale hlavně to, jak se cítíme uvnitř sebe.
Umožňují tělu vrátit se do stavu, ve kterém může:

• regenerovat,
• uvolnit se,
• tvořit,
• zvládat situace, které nás dříve zahlcovaly.

Pokud cítíte, že už dlouho fungujete v napětí, přetížení nebo ve „vnitřním boji“, ráda vás podpořím.
V EFT konzultacích kombinuji práci s tělem a techniky EFT tak, aby vaše tělo konečně pocítilo to, po čem touží nejvíce — bezpečí.

A v bezpečí se vše začíná měnit.