Jak na strach

Spousta lidí vnímá strach jako něco negativního. Ve skutečnosti ale hraje důležitou roli – chrání nás. Co když je ho ale už moc? Co když nás paralyzuje, svírá žaludek a nedovolí nám normálně fungovat? V takovém případě už nám neprospívá, naopak nám bere radost ze života.

V tomto článku se dozvíte, jak se strachem pracovat tak, aby vás neovládal. Sdílím zde jednotlivé kroky a vlastní zkušenost. Ale i pohled na strach, jako na ochranný mechanismus.

Jak se zbavit nadměrného strachu a obav?

Co hodně pomáhá, je na chvíli zastavit a položit si otázku: „Můžu se situací teď něco udělat, nebo ne?“

1) Situaci mohu ovlivnit

V tomto případě je nejlepší napsat si plán, jak ji vyřešit. Je důležité napsat si reálně splnitelný plán. Když se vám nedaří ho plnit, tak ho upravit. Ale vytrvat, nevzdat to. Postupovat i po malých krocích. Nejhorší je nedělat nic a nechat se strachem ovládat.

Jak plán vytvořit?

1. Rozdělte si situaci nebo problém na menší úseky.
2. Pro jednotlivé úseky si napište, co můžete udělat vy. To, co nemůžete udělat, tak předejte.
3. Pro jednotlivé body si napište reálný termín, kdy je uděláte.
4. Pochvalte se vždy, když budete mít bod hotový. Pochvalte se i tehdy, splníte-li ho jen na 50 %.

Já většinou cítím úlevu, už když si situaci dělím na menší kousky. Najednou ten problém není tak velký. A je řešitelný!

2) Situaci nemohu ovlivnit

Pokud situaci nebo problém, který řešíte, nemůžete ovlivnit, je dobré si to nejprve uvědomit. Ne proto, abyste si vyčítali, že na to stále myslíte, ale abyste mohli svou pozornost postupně vracet k tomu, co ovlivnit můžete: k přítomnému okamžiku, dechu, tělu a malým krokům, které vám pomohou cítit se bezpečněji.

Jak to ale prakticky udělat, když myšlenky se k problému stále vraceji?

Když vás napadnou různé obavy, tak je stále přesměrovávejte. Zaměřujte se na to, co děláte nyní např. jdete po ulici, tak sledujte domy. Auta, které kolem vás jezdí. Přesměrujte svoji pozornost na to, co se děje kolem vás v přítomnosti.

Když vám utečou myšlenky, tak je opakovaně vracejte do přítomnosti. Také si můžete říci „Jsou to jen myšlenky, nemohu to ovlivnit, nemám nad tím žádnou moc, nemá smysl se tím zabývat„

Tím, že o tom budete přemýšlet situaci nevyřešíte. Přivodíte si větší úzkost a únavu. Zhorší se vám spánek. A přitom tu situaci, opravdu nemáte jak ovlivnit.

Vím, že to ale není vždy tak jednoduché. Plán se rozpadá, vítězí naše strachy a myšlenky stále dokola chodí.

Pokud se vám to tedy nedaří hned, je to v pořádku. Strach často není jen myšlenka, ale i tělesná reakce. Proto někdy nestačí myšlenky pouze přesměrovat. Tělo potřebuje nejprve zažít klid, oporu a pocit bezpečí.

Moje zkušenost se strachem

Sama jsem si prošla obdobím, kdy mě strach a úzkosti provázely téměř neustále. Měla jsem pocit, že musím všechno držet pod kontrolou, všechno řešit a zajistit, aby „to fungovalo“. Tehdy jsem si ani neuvědomovala, že mě nevede skutečná zodpovědnost, ale strach.

Velká část těchto obav se odehrávala v práci. Postupně jsem na sebe začala přebírat odpovědnost za věci, které ke mně ve skutečnosti vůbec nepatřily. Řešila jsem situace, které měl řešit někdo jiný. Dělala jsem to automaticky, bez přemýšlení. Jen s vnitřním pocitem, že když to neudělám já, něco se pokazí.

Teprve časem mi došlo, že pod tím vším byl hlubší strach. Strach z obvinění. Obávala jsem se, že když něco nebude fungovat, někdo ukáže prstem právě na mě. Že budu nést vinu. A s tím se pojil i další strach – strach z odmítnutí. Že když budu obviněna, přestanu být přijímaná, respektovaná, možná i vítaná.

A tak jsem se snažila mít vše hotové, vyřešené, podchycené. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že jsem se bála. Obávala jsem se reakce druhých, jejich hodnocení a zklamání.

Zlom pro mě přišel ve chvíli, kdy jsem si začala uvědomovat, co je skutečně v mé moci a odpovědnosti a co už ne. Začala jsem si klást jednoduchou, ale zásadní otázku:
Co mohu ovlivnit já? A kde už přebírám něco, co mi nepřísluší?

Bylo pro mě překvapivé, kolik energie jsem věnovala situacím, které nebyly v mých možnostech ani silách. A jak moc mě to vyčerpávalo.

Zároveň jsem ale cítila, že samotné pochopení nestačí. Mé tělo zůstávalo ve stažení, v napětí a ve střehu. Postupně jsem si začala uvědomovat, že strach není jen v hlavě – je hluboce uložený i v těle.

Začala jsem se svému tělu více věnovat. Pracovala jsem s dechem, s napětím v těle a učila se vnímat, co se ve mně skutečně odehrává. Velkou oporou mi tehdy byla i metoda EFT, která propojuje pozornost k emocím, práci se slovy a jemné ťukání na body na těle. Pomáhala mi lépe vnímat, co se ve mně děje, zpracovávat silné emoce a postupně uvolňovat nahromaděný strach.

Díky této zkušenosti jsem začala stále více vnímat, jak důležitou roli hraje práce s tělem při zvládání strachu, stresu a napětí. Strach totiž často nezůstává jen v hlavě. Projevuje se v dechu, svalech, žaludku, hrudníku i v celkovém pocitu stažení.

Právě proto může být jemná práce s tělem tak podpůrná. Pomáhá vytvořit prostor, kde tělo nemusí být stále ve střehu, může začít povolovat a nervová soustava se může postupně zklidňovat.

Právě tato zkušenost mě nakonec přivedla k masážím a k hlubšímu propojení práce s tělem, emocemi a nervovým systémem. Toto spojení mi dává velký smysl.

Dnes vnímám tělo jako důležitý kompas. Často nám velmi jasně ukazuje, kdy jsme dlouhodobě pod tlakem, kdy jsme ve stresu nebo kdy jsme ztratili rovnováhu. A právě práce s tělem, ať už prostřednictvím masáže, vědomého uvolnění, práce s emocemi či pohybu, může být první krok k tomu, aby se v těle znovu začal objevovat klid a pocit bezpečí.

Strach jako náš ochránce

Zkusme se na strach podívat jinak – ne jako na nepřítele, ale jako na ochránce. Strach často chrání staré vnitřní programy, které vznikly v dětství a kdysi nám pomáhaly přežít.

Například:

• strach z odmítnutí
• strach udělat chybu
• potřeba zavděčit se
• pocit, že musím všechno zvládnout sama

Z pohledu mysli je nebezpečné opouštět naše staré programy. Mysl již ale nedokáže posoudit, do jaké míry je náš starý program pro nás přínosem. A do jaké míry je již pro nás omezující a škodlivý.

Mnohé z těchto programů vznikly v dětství, kdy nám určitým způsobem pomáhaly. V dospělosti se ale mohou spouštět i v situacích, kde už nejsme skutečně ohroženi. Místo ochrany nás pak mohou omezovat, vyčerpávat nebo nám bránit v tom, co si přejeme.

Dobrou zprávou je, že pokud jsme si tyto programy vytvořili, můžeme je také postupně měnit. Často už jen jejich uvědoměním.

Když strach přeroste v chronický stres

Dlouhodobý strach může vést k chronickému stresu. Ten se postupně ukládá v těle a může se projevit únavou, napětím, úzkostí, staženým dechem, bolestmi zad, bolestmi hlavy i dalšími fyzickými potížemi. Nervová soustava zůstává v pohotovosti a tělo ztrácí schopnost se přirozeně uklidnit.

Právě zde má velký smysl práce s tělem, emocemi a nervovou soustavou.

Strach není slabost. Je to signál. A když se s ním naučíme pracovat jemně a s respektem, může se stát naším průvodcem na cestě ke klidu.

Jak pracuji

Pokud cítíte, že je ve vašem životě strachu, napětí nebo vnitřní pohotovosti už příliš, může být důležité nezačínat dalším tlakem na sebe.

Někdy není potřeba hned všechno pochopit, vyřešit nebo překonat. Někdy je prvním krokem zklidnit tělo a dát nervové soustavě prostor povolit.

Právě na tuto oblast navazuje služba Hluboké uvolnění těla a nervového systému. Může zahrnovat biodynamickou masáž, jemnou uvolňující masáž, práci s dechem, vnímáním těla. Cílem je vytvořit bezpečný prostor, kde tělo může postupně uvolnit napětí a člověk se může znovu vracet k sobě.

Při práci se strachem používám také EFT a Bachovy esence. EFT pomáhá jemně pracovat s emocemi a tělesným napětím, které se ke strachu váže. Bachovy esence vnímám jako jemnou emoční podporu například ve chvílích nejistoty, zahlcení, vnitřního tlaku nebo opakujících se obav.

Strach nemusíme hned porazit. Někdy mu nejprve potřebujeme porozumět, zklidnit tělo a vytvořit v sobě více bezpečí. Teprve odtud se často ukáže další krok.