Vnitřní dítě v nás

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat vnitřnímu dítěti. Když jsem poprvé slyšela pojem „vnitřní dítě“ vůbec jsem mu nerozuměla, natož abych s ním nějak pracovala a komunikovala. Brala jsem to, jako nějaký ezo-pojem. Dlouhý čas jsem tedy svoji vnitřní holčičku neslyšela, přehlížela a nevěnovala jí pozornost. V současné době se s ní často spojuji, komunikuji s ní a dávám ji to, co potřebuje.

Co to tedy vlastně je to vnitřní dítě?

Vnitřní dítě je psychologický koncept, který označuje část naší osobnosti, která si uchovává dětské vlastnosti, zážitky a emoce. Jedná se o symbolické vysvětlení našich emočních vzorců.

Jak můžeme své vnitřní dítě využít k seberozvoji?

V rámci seberozvoje můžeme používat pojem vnitřní dítě k pochopení našeho chování a pocitů v dospělosti. Vnitřní dítě může mít hluboký vliv na naše současné vztahy, sebevědomí a schopnost zvládat stres. Práce s ním může vést k větší emoční stabilitě, lepším mezilidským vztahům a celkově lepšímu pocitu životní pohody.

Celkově nám koncept vnitřního dítěte pomáhá lépe porozumět sobě samým, našim reakcím a pocitům, a tím nám poskytuje účinné nástroje pro osobní růst.

Jak si uvědomit existenci svého vnitřního dítěte?

K uvědomění si existence vnitřního dítěte pomůže např. vedení emočního deníku. Zaznamenejte si své každodenní zážitky a emoce, které při nich prožíváte. Zaměřte se také na svoje vnitřní pocity a myšlenky, které cítíte v přítomném okamžiku.

Uvědomění si existence svého vnitřního dítěte vyžaduje trpělivost a ochotu prozkoumat hluboké emocionální vrstvy sebe sama. Tím, že začneme vnímat své vnitřní dítě a postupně začneme začleňovat jeho potřeby a emoce do svého dospělého života, tím se budeme stávat vědomějšími. Budeme si více uvědomovat a rozumět našim emocím a reakcím a budeme s nimi umět lépe pracovat.

V jakých situacích se v dospělosti vnitřní dítě projevuje?

Vnitřní dítě se v dospělosti může projevovat zejména v emocionálně nabitých situacích, které vyvolávají vzpomínky nebo pocity z dětství. Tyto projevy mohou být jak pozitivní, tak negativní a často zahrnují silné emocionální reakce.

To, že momentálně reaguje naše vnitřní dítě poznáme podle našich emocí a pocitů, jako je např. strach, smutek, bezmoc, vztek, hněv.

Emoce radosti a spontánnosti patří také mezi projevy vnitřního dítěte. Tyto emoce chceme co nejvíce podporovat.

Běžné situace, kdy se vnitřní dítě může projevit

Silné reakce na kritiku, konflikt a přehnaná obrana nebo útok

Kritiku si můžeme brát hodně osobně, může u nás vyvolávat pocit odmítnutí, nedostatečnosti nebo zahanbení. Při konfliktu se můžeme přehnaně obhajovat nebo naopak reagovat agresivně, což může být reakce našeho vnitřního dítěte, které se snaží chránit před dalším zraněním.

Strach z opuštění a odmítnutí, pocit vlastní nedostatečnosti

Může se objevit ve vztazích, kdy máte strach, že nás partner opustí, což může vést k potřebě neustálého ujišťování nebo závislosti na partnerovi. Také můžeme cítit, že nejste dostatečně dobří nebo hodní lásky, což může pocházet z dětství, kdy jste se cítili přehlíženi nebo nedoceněni.

Nedostatek sebedůvěry a sebeúcty

Můžeme se vyhýbat příležitostem nebo sabotovat svůj vlastní úspěch, protože máme podvědomý strach z neúspěchu nebo z odmítnutí. Také neustálá potřeba být dokonalý může být způsobena vnitřním dítětem, které se snaží získat uznání a lásku prostřednictvím dokonalého výkonu.

Reakce na stres a frustraci

Můžeme se chovat jako dítě, například plakat, trucovat nebo se uzavírat do sebe, když se cítíte přetíženi nebo frustrovaní. Můžeme chtít větší potřebu útěchy a podpory od našeho okolí.

Komunikace s autoritami

Můžeme mít nepřiměřený strach nebo úzkost při jednání s autoritami, jako jsou šéfové nebo učitelé. Můžeme se snažit získat jejich uznání a pochvalu.

Vztahy

Můžeme se stát závislými na partnerovi nebo přátelích, protože hledáte bezpečí a lásku, kterou jste možná necítili jako dítě. Můžeme mít potíže s důvěrou ve vztazích, což může být způsobeno zradou nebo zklamáním v dětství.

Tvořivost a kreativita

Pozitivní emoce vnitřního dítěte se objevují při činnostech, které nás baví, jsme u nich kreativní, tvořiví a hraví. Projevují se zájmem o nové věci, objevováním a učením se, což je zdravý projev vnitřního dítěte, které je otevřené novým zážitkům.

Komunikace s naším vnitřním dítětem

Naučme se komunikovat se svým vnitřním dítětem, poskytujme mu podporu a porozumění, které potřebuje. Ptejme se ho (sami sebe), jak se cítí a co potřebuje. Už jsme sice dospělé, ale ta malá holčička v nás stále touží po lásce, ocenění a bezpodmínečném přijetí. Dopřejme jí to. Nečekejme, že nám to dají druzí lidé.

Proto je tak obtížné se ozvat, sdělovat svoje potřeby a nebo ustát reakce ostatních aniž by to u nás vyvolalo strach, výčitky a pocity viny… To vnitřní dítě, ta malá holčička, uvnitř nás se bojí, že nebude přijata, že bude nemilována, odmítnuta a že zůstane úplně sama.

Když se bojíme, že sdělením našich potřeb přijdeme o vztah, že přijdeme o druhé lidi, když máme velký strach se ozvat, tak jde často o emoce naší malé holčičky v nás. To ona má strach, že jí nebudou mít lidé rádi, že jí označí za sobeckou, divnou, neschopnou…

Proto je třeba ji ujistit, že už se nemusí bát, že je vše v pořádku a že jsme již dospělé a vyřešíme to. Že už to je naše zodpovědnost. Vnitřním dialogem, klidně a laskavě utěšme svoje vnitřní dítě (sami sebe).  

Zkusme se každý den k sobě chovat laskavě a s láskou – pečovat o sebe a chválit se.
Když nám není úplně dobře, ptejme se: Co by ode mě moje vnitřní holčička potřebovala?

Při eft-terapiích často se ženami narazíme na emoce vnitřního dítěte. Rozpuštění těchto emocí je často prvním krokem k uvědomění si celé situace. Najít řešení je poté mnohem snadnější.