Co je polyvagální teorie a jak nám pomůže od stresu

Polyvagální teorie, kterou vytvořil americký neurovědec Stephen W. Porges, přináší nový pohled na to, proč reagujeme tak, jak reagujeme.

• Proč někdy křičíme, i když nechceme.
• Proč nejsme schopni reakce, i když víme, že bychom měli jednat.
• Proč máme pocit, že „něco nezvládneme“, i když racionálně chápeme, že určitá situace není těžká a nebezpečná.

Základem této teorie je bloudivý nerv (nervus vagus). Bloudivý nerv je nejdelší nerv parasympatického nervového systému, který propojuje mozek s většinou našich vnitřních orgánů. Bloudivý nerv přímo ovlivňuje, jak se cítíme, dýcháme, reagujeme a navazujeme kontakt.

Náš nervový systém není logický. Je především ochranný. Jeho jediným úkolem je udržet nás naživu. A podle polyvagální teorie to dělá mnohem komplexněji, než jen skrze známý „boj nebo útěk“.

A i když polyvagální teorie sama o sobě není terapeutickou metodou, její principy využívá mnoho moderních přístupů pro zklidnění nervového systému, práci s emocemi a uvolnění chronického stresu.

Jak polyvagální teorie vysvětluje naše reakce na stres

Polyvagální teorie popisuje, že náš nervový systém se neřídí jen jednoduchým „boj nebo útěk“. Místo toho neustále přechází mezi třemi stavy. Rozhodující proto, v jakém stavu se náš nervový systém nachází, je náš pocit bezpečí.

Každý z nás má tedy tři základní nervové reakce na svět. Nevybíráme si je vědomě. Aktivují se automaticky, ještě dřív, než stihneme cokoliv promyslet.

1. Ventrální vagální stav: když se cítíme bezpečně

To je stav, ve kdy žijeme s lehkostí a klidem. Aktivuje se parasympatická část nervového systému.

• dýcháme klidně
• jsme otevření komunikaci
• přemýšlíme jasně
• dokážeme tvořit a řešit problémy
• cítíme se propojení s ostatními

V tomto stavu jsme nejvíce sami sebou. Naše tělo má schopnost fyzicky se uzdravovat, trávit potravu a regenerovat.

2. Sympatický stav: boj nebo útěk

Cítíme se ohrožení. Tělo vyhodnotí, že je třeba zakročit. Aktivuje se sympatická část nervového systému.

• napětí v těle
• bušení srdce
• neklid, panika
• úzkost, vztek a podrážděnost
• pocit, že „musím něco udělat hned“

Tento stav je užitečný při krátkodobém stresu. Ale když v tomto stavu žijeme dlouho, začneme být vyčerpaní, přetížení, úzkostní a emočně nestabilní. Snižuje se naše schopnost fyzicky a duševně se uzdravovat, regenerovat a trávit potravu.

3. Dorzální vagální stav: zamrznutí, odpojení, vypnutí

Když už jsme ve stresu příliš dlouho nebo je příliš silný, tělo a nervová soustava to vnímá jako ohrožení života. Aktivuje se parasympatická nervová soustava-dorzální vagální komplex.

• odpojení od sebe i světa
• extrémní únava
• pocity bezmoci a beznaděje
• pocit „jsem tu, ale nejsem tu“
• neschopnost komunikace a sociálního zapojení

Je to mechanismus přežití. Naše tělo si tak šetří energii. Postupně to vede k apatii, otupělosti a depresi.

Když jsme ve ventrálním vagálním stavu, svět působí přátelsky a zvládnutelně. Jsme otevření, klidní, máme energii na vztahy i tvoření. V běžném životě to může být moment, kdy např. pijete kávu a cítíte, že je „všechno v pořádku“.

Pokud ale tělo vyhodnotí situaci jako náročnou či ohrožující, přepne do sympatického stavu. To je ten klasický stresový mód. Pociťujeme napětí v těle, rychlejší dech, myšlenky, které uhání dopředu. Může to být třeba chvíle, kdy nestíháte schůzku nebo vás překvapí kritika.

A když je tlak příliš silný nebo trvá dlouho, tělo přejde do třetího režimu: dorzálního stavu, tedy „zamrznutí“. To je pocit odpojení, kdy se cítíme bez energie. Typicky se objevuje po dlouhodobém vyčerpání nebo po situaci, která byla na nás příliš.

Tato teorie tak pomáhá pochopit, proč někdy reagujeme ze síly a jindy se naopak stáhneme. A hlavně, že to nejsou naše „slabosti“, ale přirozené strategie těla, jak přežít a ochránit se.

Co je „pocit bezpečí“ a proč je důležitý

Mnoho lidí si myslí, že bezpečí je o tom, co se děje venku. Polyvagální teorie ale ukazuje, že mnohem důležitější je to, jak bezpečně se cítí naše tělo uvnitř.

Pokud se náš nervový systém necítí v bezpečí, nemůžeme:

• dobře myslet
• jasně vnímat situace
• zdravě komunikovat
• relaxovat
• trávit
• tvořit
• nebo se skutečně spojit s druhými

Bez pocitu bezpečí se prostě „nedostaneme k sobě“. Z dlouhodobého hlediska to má vliv na naše fyzické a psychické zdraví.

Chronické napětí = oslabená imunita = chronické nemoci.

Pokud se naše tělo cítí v bezpečí, rozšíří se naše vnitřní i vnější zorné pole a najednou:

• vidíme více možností
• jsme flexibilnější
• cítíme se silnější
• dokážeme řešit problémy klidně
• nenecháme se snadno vyvést z míry

Proto se říká, že naše skutečná síla není v tlaku, ale v klidu.

A právě k tomuto stavu se učíme vracet pomocí somatických a EFT technik.

Pozitivní účinky polyvagální teorie v praxi

1. Zklidňuje nervový systém

Techniky inspirované polyvagální teorií aktivují ventrální vagální stav. Aktivují náš klidový režim.

Pomáhá k tomu například:

• pomalé brániční dýchání
• jemné pohyby
• vědomé pozorování těla
• práce s hlasem
• jemný tlak a dotek

Tělo dostává jasný signál: jsem v bezpečí.

2. Lépe zvládáme chronický stres

Když tělo umí přepnout do klidu, zkracuje se naše doba zotavení po stresu. Reagujeme méně impulsivně a více vědomě.

3. Úleva od úzkosti

Tyto techniky pomáhají tělu vracet se z nastavení „boj nebo útěk“. Dech se zpomalí, srdeční rytmus se stabilizuje a člověk přestává cítit, že se blíží něco hrozného. Dostává se do klidu.

4. Zlepšení vztahů a komunikace

V klidu se s lidmi spojujeme jinak. Mluvíme jemněji, všímáme si drobných detailů, nejsme v obranné pozici. Automaticky se tím mění atmosféra vztahů.

5. Větší schopnost sebe-regulace

Když člověk pochopí, jak jeho nervový systém funguje, získá zpět pocit kontroly a sílu zvládat situace, které ho dříve zahlcovaly.

Praktické techniky

1. Prodloužený výdech

Výdech aktivuje parasympatický zklidňující nervový systém.
Např.: Nádech 4 s, výdech 6–8 s.

2. Práce s hlasem

Hlasové vibrace stimulují bloudivý nerv.
Stačí 1–3 minuty jemného hučení.

3. „Orientování v prostoru“

Pomalé rozhlížení se po místnosti dává mozku signál, že je prostředí bezpečné.

4. Jemné kývání nebo houpání

Rytmické pohyby mohou regulovat nervový systém, podobně jako u miminek.

5. Dotyk

Sebezklidňující dotek: ruka na hrudi, objetí vlastníma rukama, může posílit pocit bezpečí.

---

Polyvagální teorie nabízí pochopení toho, co se děje v našem těle, když stres nebo strach nad námi převezmou kontrolu.

Pomáhá nám vidět, že nejde o naše selhání. Ale že jde o automatickou reakci nervového systému, který se jen snaží nás chránit.

A čím více dokážeme našemu tělu dopřát pocit bezpečí, tím více se vracíme k sobě. Vracíme se ke klidu a rovnováze. A získáváme sílu jednat vědomě.

---

Ve své praxi se věnuji EFT konzultacím, kde tyto principy přirozeně propojuji s eft-terapií, somatickými technikami, cvičením a jemnými masážemi. Právě tato kombinace pomáhá účinně zklidnit nervový systém, uvolnit emoční napětí a tím obnovit pocit bezpečí v těle i v životě.

Pokud také toužíte po větším klidu, stabilitě a lehkosti, moc ráda vás na této cestě podpořím.