Chronický stres: cesta do únavy a vyčerpání

Cítíte, že je toho na vás už příliš? Snadno vás něco rozhodí, jste podráždění nebo potřebujete dlouhou dobu na uklidnění? Připadá vám, že něco není v pořádku, ale nevíte, jak z toho ven? Možná se vaše tělo a nervová soustava nachází v dlouhodobém přetížení.
Chronický stres se neprojevuje jen v hlavě. Ovlivňuje tělo, emoce, spánek, trávení, imunitu i naši schopnost vnímat vlastní potřeby. Dlouhodobě může vést k únavě, vyčerpání, bolestem zad a hlavy, úzkostem nebo pocitu vnitřního zahlcení.

V tomto článku se podíváme se na to, proč každý člověk reaguje na stresovou situaci jinak. Proč to, co je pro jednoho zatěžující, pro druhého může být jednoduché. A zmíníme se i o tom, jak s chronickým stresem pracovat.

Jak poznáte, že jste v chronickém stresu?

Dlouhodobý stres často způsobuje, že se nedokážeme snadno uvolnit. Jsme neustále napjatí, jako bychom očekávali nějakou hrozbu. Naše tělo i mysl zůstávají ve stavu „připravenosti k boji nebo útěku“.

V takovém stavu často nepomáhá jen říct si „uklidni se“. Tělo potřebuje znovu zažít, že je v bezpečí. Teprve potom může začít povolovat napětí, dech se může prohloubit a mysl se může postupně zklidnit.

Mnohdy si ani neuvědomujeme, že to, co nám způsobuje nepohodlí, je právě stres. Možná vidíme, že ostatní lidé zůstávají v podobných situacích klidní, zatímco my se cítíme přetížení. To může vést k pocitu, že s námi něco není v pořádku. Neznamená to ale, že jsme slabí nebo že situaci nezvládáme. Každý nervový systém má jinou citlivost, jiné zkušenosti a jinou míru zátěže, kterou už nese. To, co je pro jednoho člověka zvládnutelné, může být pro druhého v danou chvíli velmi vyčerpávající.

Začínáme o sobě pochybovat, ztrácíme důvěru ve své schopnosti a dovednosti. Srovnáváme se s ostatními a snažíme se být „v pohodě“, často na úkor svých emocí a potřeb. Postupně potlačujeme, co opravdu cítíme, a snažíme se přizpůsobit okolnímu tlaku.

Jedním z varovných signálů chronického stresu je pocit, že něco neustále „musíme„. Tento tlak nás zahlcuje – nestíháme, nevíme, co dřív, a přesto se snažíme ještě zrychlit. Často si na sebe naložíme další povinnosti, místo abychom hledali úlevu.

Toto zrychlení nás může dostat do bodu, kdy se cítíme naprosto zahlcení a odpojení od sebe samých – od svého těla, emocí i potřeb. Přestáváme vnímat signály těla, jako je únava, špatný spánek nebo zhoršující se bolesti zad a hlavy.

Stáváme se podrážděnějšími, netrpělivějšími a méně vstřícnými. Sami sobě vyčítáme, co se s námi děje, a od okolí slýcháme kritiku: „Udělej se sebou něco, už nejsi, jaká jsi bývala. Proč jsi pořád naštvaná?“

Postupně se ztrácíme sami sobě. Přestáváme si klást otázky, co chceme nebo potřebujeme. Místo toho upřednostňujeme potřeby druhých. Své vlastní potřeby upozadíme na poslední místo. Tímto způsobem se dál vzdalujeme od sebe a svých skutečných přání.

Co je příčinou stresu?

Chronický stres může vznikat v prostředí a situacích, kde se dlouhodobě necítíme dobře, bezpečně nebo svobodně. Často souvisí s tlakem, ať už přichází zvenčí, nebo si ho postupně začneme vytvářet sami na sebe.

1. Tlak na nás vyvíjí okolí: má nepřiměřené nároky např. učitelé a rodiče očekávají vždy výborné výsledky, vrstevníci nás nutí zapadat: vzhled, oblečení, trávení volného času… V dospělosti může jít o tlak zaměstnavatele na výkon, společenský tlak na založení rodiny nebo dosažení určitého životního standardu.
2. Tlak na sebe vyvíjíme sami: Chceme všem vyhovět, bojíme se odmítnutí. Myslíme si, že musíme odvádět „dokonalou“ práci např. být perfektními partnery, rodiči nebo zaměstnanci. Sami na sebe klademe nereálné cíle, např. v oblasti pracovních dovedností nebo osobního rozvoje.

Pokud musíme opakovaně a dlouhodobě působit v takových podmínkách, je to velmi vyčerpávající. V důsledku toho hrozí, že se dostaneme do chronického stresu.

Příčiny chronického stresu, mohou být například:

• neshody v pracovním kolektivu
• konfliktní situace v osobním nebo pracovním životě
• péče o nemocného
• přetěžování v práci
• nedostatečná komunikace
• trauma z dětství
• perfekcionizmus

Míra stresu, který vnímáme, závisí na našem osobnostním typu, životních zkušenostech, zvycích, způsobu přemýšlení a také na nevědomých obranných mechanismech, které jsme si v průběhu života vytvořili.

Osobnostní typy a jejich vliv na chronický stres

Každý osobnostní typ má jiné spouštěče stresu, které se liší v závislosti na jeho hodnotách, potřebách a preferencích. Zde si uvedeme některé osobnostní typy:

1. Lidé orientovaní na stabilitu
   Tito lidé obtížně snášejí nejistotu. Potřebují plánovat a vytvářet záložní strategie. Pokud se jejich plány nedaří naplnit, cítí stres a frustraci.
2. Lidé vyhledávající svobodu
   Ti, kdo preferují volnost, mohou trpět v prostředí s přísně danými pravidly a postupy. Stresuje je pocit, že nemají možnost se svobodně rozhodovat.
3. Lidé s potřebou harmonie
   Pro osoby zaměřené na harmonii jsou stresující situace, kdy musí oznamovat nepříjemné zprávy nebo čelit konfliktům, i když je ostatní vnímají jako běžnou výměnu názorů.
4. Lidé s potřebou rozhodovat a ovlivňovat
   Tito lidé mohou cítit stres, pokud nemají možnost ovlivňovat rozhodování o sobě nebo okolí. Také je může vyčerpávat pocit vlastní bezmoci nebo nedostatečné schopnosti jednat.
5. Introverti
   Introvertům vadí prostředí, kde nemohou najít klid na soustředění. Nadměrný hluk a rušivé vlivy mohou jejich stres ještě zhoršit.
6. Extroverti
   Extroverti naopak trpí v prostředí, kde chybí možnost komunikace s ostatními nebo sdílení zážitků. Nedostatek interakce je pro ně vyčerpávající.
7. Vysoce citliví lidé
   Citliví jedinci mohou mít potíže s prací v hlučném prostředí plném podnětů. Přemíra vjemů je snadno přetíží a vede k vyčerpání.

Každý z nás reaguje na stresory jinak. Klíčem k jejich zvládnutí je pochopení vlastních potřeb a osobnostního nastavení.

Právě proto nelze říct, že by stres u všech lidí vypadal stejně. To, co jeden člověk zvládne bez větší námahy, může být pro jiného dlouhodobě zatěžující. Nejde o slabost, ale o rozdílné nastavení, zkušenosti a citlivost nervové soustavy.

Naučené vzorce chování a jejich vliv na chronický stres

Během našeho života, zejména v dětství, jsme si vytvořili ochranné mechanismy. Tyto mechanismy nám tehdy sloužily jako nezbytná obrana. Tyto vzorce chování nám pomáhaly zvládat náročné situace a poskytovaly pocit bezpečí. V dospělosti však často přestávají být užitečné a mohou nám naopak přinášet různé problémy.

Tyto vzorce neberme jako chybu. Vznikly jako způsob, jak se chránit, přizpůsobit nebo přežít náročné období. Proto k nim má smysl přistupovat s laskavostí, ne s výčitkou.

V dětství máme přirozenou potřebu bezpečí, ocenění, přijetí a sebeurčení. Když některá z těchto potřeb není naplněna, vytváříme si obranné mechanismy, jinak řečeno vzorce chování či programy. Tyto vzorce nám pomáhaly přežít emočně náročné situace. Například jsme mohli začít nadměrně kontrolovat okolí, abychom se cítili bezpečně, nebo se přehnaně snažit zavděčit ostatním, abychom získali uznání a přijetí.

V dospělosti se tyto vzorce mohou spouštět automaticky, aniž bychom si to uvědomovali. Často za nimi stojí podvědomý strach – strach z odmítnutí, selhání nebo z toho, že se stane něco „hrozného“. Tento strach nás pak nutí jednat podle starých mechanismů, například přehnaně se snažit o dokonalost či bezchybnost, jen abychom nebyli označeni za neschopné.

Každý z nás si z dětství může nést určitý vzorec, který se aktivuje, když se dostaneme do prostředí připomínajícího tehdejší situace. Emoce, které při tom zažíváme, nás upozorňují na to, že něco není v pořádku. Bohužel je často potlačujeme.

Mnoho z nás nebylo v dětství vedeno k tomu, jak pracovat s nepříjemnými emocemi. Proto je v dospělosti vnímáme jako nechtěné a nežádoucí. Negativní emoce však často nesou důležité informace. Upozorňují nás na nepohodlí. Na to, že jsou překračovány naše hranice. A že jednáme podle nefunkčních vzorců a obranných mechanismů.

Je klíčové naučit se tyto emoce vnímat a pochopit. Tím můžeme přerušit automatické spouštění těchto mechanismů a postupně je nahradit zdravějšími způsoby chování.

Co nám říkají naše emoce

Naše emoce jsou důležitými informátory, které nás upozorňují na to, co se děje uvnitř nás i kolem nás:

• Strach v kontextu chronického stresu neupozorňuje na akutní nebezpečí, ale spíše na aktivaci podvědomých vzorců chování nebo vnitřních zranění.
• Hněv často signalizuje, že jsou překračovány naše hranice. Vztek je odpovědí našeho těla na nebezpečí, ohrožení a fyzickou nebo psychickou bolest.
• Pocity viny nebo obviňování sebe či okolí mohou také naznačovat, že jsou překračovány naše hranice.

Někdy ale nemusíme hned vědět, co přesně nám emoce říká. Pokud jsme dlouhodobě vyčerpaní, může být i samotné zkoumání emocí náročné. V takové chvíli je v pořádku začít jednodušeji, vnímat dech, tělo, napětí, únavu a dát si nejprve prostor ke zklidnění.

Jak pracovat se stresem?

Zpomalte a zaměřte se na sebe

Pokud na to máte kapacitu, mohou pomoci jednoduché otázky: Jak se cítím? Jaké cítím emoce a pocity? Co bych potřebovala? Co chci? Jak bych chtěla, aby ta „situace“ vypadala?

Není ale potřeba tlačit na odpovědi. Když je člověk dlouhodobě ve stresu nebo vyčerpání, někdy na otázku „Co chci?“ ani nedokáže odpovědět. To neznamená, že něco dělá špatně. Znamená to jen, že tělo a nervová soustava možná potřebují nejprve zklidnit.

Zaměřte se na to, co je pro vás přirozené. Odpovězte si na tyto otázky: Nenacházíte se v prostředí, co vám neprospívá? Nevyžaduje po vás vaše okolí něco, co vám není přirozené? Netrápíte se něčím, co nemůžete ovlivnit? Nejsou na vás kladeny nároky, které nemůžete zvládnout?

Jak pracovat s dlouhodobým stresem?

Identifikujte situaci, která vám chronický stres způsobuje

Pokud chceme s dlouhodobým stresem pracovat hlouběji, bývá důležité postupně vnímat, co nás dlouhodobě zatěžuje. Někdy jde o konkrétní situaci, vztah nebo prostředí. Jindy o vnitřní tlak, naučený vzorec chování, potlačené emoce nebo dlouhodobé přetěžování těla.

Ne vždy je ale možné najít odpověď hned. A ne vždy má člověk sílu začít velkou změnou. Někdy je prvním krokem zastavit se, zklidnit tělo a vytvořit si alespoň malý prostor, ve kterém se můžeme znovu nadechnout.

Naučte se porozumnět svým emocím a chování

Postupně se můžeme učit lépe vnímat své emoce, myšlenky, potřeby i své jedinečné nastavení. Nemusí to ale jít hned. U dlouhodobého stresu bývá člověk často odpojený od těla i od sebe, a proto je důležité postupovat jemně.

Někdy začínáme úplně jednoduše: vnímáním dechu, napětí v těle, únavy nebo toho, kde v těle cítíme stažení.

Učte se být k sobě laskaví a trpěliví

Tento bod vyžaduje naučit se schopnost rozvíjet v sobě laskavost, ikdyž se vám zrovna nedaří. Neočekávejte okamžité změny. Neobviňujte se z toho, že se vám nedaří. Práce na sobě vyžaduje čas a odhodlání.

Naučte se vnímat svoje potřeby

Zároveň je důležité znovu se učit vnímat svoje potřeby a radosti. Někdy pomáhá tvořivost, příroda, tanec, čtení nebo obyčejný odpočinek. Jindy může být velmi podpůrná práce s tělem: masáž, jemný pohyb, dech, relaxace nebo hluboké uvolnění nervové soustavy.

Nejde o další úkol na seznamu. Jde o návrat k sobě a k tomu, co tělu přináší pocit bezpečí, klidu a úlevy.

Více o tom, jak pracovat s chronickým stresem se dovíte v Jak se zbavit stresu.

Kdy vyhledat pomoc?

Pokud se v chronickém stresu pohybujete již delší dobu a projevují se u vás fyzické příznaky, jako jsou bolesti zad a hlavy či nadměrná únava nebo psychické příznaky, například úzkost, smutek, vztek, beznaděj, problémy se spánkem, zvažte návštěvu psychologa nebo psychoterapeuta. Konzultace s odborníkem vám může pomoci najít cesty, jak stres efektivně zvládnout.

Vedle odborné psychologické nebo psychoterapeutické pomoci může být velmi přínosná i podpůrná práce s tělem. Zvlášť tehdy, když se stres projevuje napětím, bolestí, nespavostí, únavou nebo pocitem, že tělo nedokáže vypnout.

Masáž, hluboké uvolnění, jemná práce s dechem, pohyb nebo Bachovy esence mohou být jemnou podporou na cestě ke zklidnění. Nejde o náhradu odborné péče tam, kde je potřeba, ale o další způsob, jak tělu i psychice nabídnout bezpečný prostor a podporu.

Pokud vám první odborník nebo metoda nevyhovují, hledejte dál. Nevzdávejte to. Chronický stres a situace s ním spojené jsou řešitelné. Já sama jsem dříve propadla přesvědčení, že řešení neexistuje, a rozhodla jsem se vše přetrpět. Z vlastní zkušenosti vás však chci povzbudit: řešení existuje a každý má schopnost ho najít. Někdy jen potřebujete na své cestě podporu a vedení.

Jak pracuji s chronickým stresem

Na své cestě jsem si uvědomila, jak velkou roli při chronickém stresu nehraje jen naše mysl, ale i tělo a nervová soustava. Dlouhodobé napětí se často ukládá v těle, ve svalech, dechu, trávení, spánku, únavě i v pocitu, že nedokážeme vypnout. Proto ve své práci vnímám tělo jako důležitou cestu ke zklidnění.

Někdy člověk nepotřebuje hned všechno analyzovat. Když je dlouhodobě vyčerpaný, může být těžké odpovědět na otázky, co cítí, co chce nebo co potřebuje. V takové chvíli může být prvním krokem klid, dotek, dech a bezpečný prostor, kde tělo nemusí nic dokazovat a může začít postupně povolovat.

V praxi proto propojuji několik podpůrných cest:

Hluboké uvolnění těla a nervové soustavy
Jemná práce s tělem, biodynamická masáž mohou pomoci tam, kde je tělo dlouhodobě ve střehu. Cílem není výkon ani rychlá změna, ale pocit bezpečí, zklidnění a návrat k sobě.

Klasické regenerační a relaxační masáže
Pokud se stres projevuje hlavně napětím ve svalech, bolestí zad, šíje nebo hlavy, může být vhodná i klasická nebo regenerační masáž. Pomáhá uvolnit fyzické napětí a podpořit celkovou regeneraci a relaxaci.

Jemný pohyb a zdravotní cvičení
Pohyb pomáhá znovu navázat kontakt s tělem. Nejde o výkon, ale o oporu, dech, stabilitu a postupné uvolňování napětí.

Bachovy esence a EFT jako jemná emoční podpora
Bachovy esence a EFT mohou být podpůrnou cestou ve chvílích, kdy člověk prožívá strach, nejistotu, zahlcení, vyčerpání nebo vnitřní tlak. Vnímám je jako jemnou podporu při práci s emocemi.

Mým cílem není člověka tlačit k tomu, aby se hned změnil. Spíš vytvářím prostor, kde může tělo nejprve povolit a nervová soustava se zklidnit. Člověk se pak může postupně znovu spojit s tím, co cítí a potřebuje.

Více o mé práci najdete na stránkách Jak pracuji.