Syndrom vyhoření

Všichni se můžeme někdy ocitnou v situaci, kdy nevíme kudy kam, připadáme si bezmocní. Přestane nás bavit práce a naše koníčky, cítíme se přetížení.

Dle definice je syndrom vyhoření psychický stav charakterizovaný vyčerpáním a snížením pracovní výkonnosti v důsledku dlouhodobého a intenzivního stresu.

Syndrom vyhoření vzniká souhrou rizikových faktorů, které se nacházejí v osobnosti člověka, v pracovní sféře a v mimo pracovním životě. Projevuje se v myšlenkách, emocích, tělesných reakcích a zjevném chování. Důsledky postihují vyhořelého člověka, organizaci, kolegy či klienty se kterými dotyčný člověk pracuje.

Rizikové faktory pro vznik syndromu vyhoření

Osobnost člověka – perfekcionalizmus, výrazně narušené emoční potřeby v dětství, stresující myšlenkové postoje, nízké sebevědomí, vysoká míra empatie, nadšení a nadměrné očekávání při zahájení práce, nadměrná potřeba soutěživosti, konflikt hodnot, potlačování emocí, neschopnost relaxace, nízká míra asertivity, nadměrná potřeba zalíbit se druhým, neschopnost říci „NE“, neschopnost racionálního plánování času

Pracovní oblast – požadavky na vysoký výkon, nadměrné množství práce, nízká míra samostatnosti, velká zodpovědnost, ale nedostatečná možnost situaci ovlivnit, nedostatek podpory a ocenění od kolegů a nadřízených, nedostatek zážitků úspěchu, nedostatečná finanční odměna, špatná organizace práce, nespravedlivé poměry, jednotvárnost nebo nesmyslnost pracovní náplně, absence dalšího vzdělávání, není využita kvalifikace, žádný vliv na uskutečnění změn v organizaci, špatné fyzikální parametry pracoviště, nedostatečná společenská prestiž povolání, nejasná pravidla na pracovišti, nedostatečná nebo chybějící komunikace mezi nadřízeným a pracovníky

Mimopracovní sféra – absence partnera, nechápavý partner, konflikty v partnerství, soutěžení partnerů, nedostatek hlubších přátelských vztahů, nedostatek koníčků a zájmů, nedostatek tělesného pohybu, špatné stravování, špatné existenční podmínky (bydlení, finance)

Součástí vzniku syndromu vyhoření je stav naučené bezmoci. Je to stav, kdy nemáme věci pod kontrolou a upadáme do demotivace. Ve stavu bezmoci často věříme, že se situací nedokážeme nic udělat a nikdo nám nepomůže. V tomto stavu se můžeme zacyklit, nedokázat se z něho dostat, což může vést až k depresivním stavům.

Syndrom vyhoření má několik fází

1. nadšení
2. stagnace
3. frustrace
4. apatie
5. syndrom vyhoření

Mezi první příznaky syndromu vyhoření patří únava, která je doprovázena chronickým stresem. Mohou být na nás kladeny vysoké nároky na výkon, chce se od nás stále více a více práce, zároveň jsme nedostatečně oceňováni a odměňováni. Začínáme se cítit přetěžovaní. Začínáme mít pocit, že nestíháme, až to přejde k „úzkostné chaotičnosti“, kdy skáčeme od jednoho k druhému. Toto vede k podrážděnosti, ale posléze tato přezaměstnanost a podrážděnost přejde ke ztrátě zájmu, zklamání a otupělost.

Příznaky syndromu vyhoření – únava, deprese, úzkost, poruchy paměti, neschopnost se soustředit, poruchy spánku, tělesné potíže, špatná nálada, napětí, problémy v mezilidských vztazích, netrpělivost, podrážděnost vůči kolegům, nechuť s nimi komunikovat, pokles vnímání potřeb druhých.

Řešení syndromu vyhoření

Řešení syndromu vyhoření je komplexní záležitost. Pokud jste již ve stavu, že vám zasahuje do života tzn. že cítíte velkou únavu, skoro každý den špatně spíte, vyhýbáte se lidem, opouštíte své koníčky, už ani nevíte, co vám dělá radost…. vyhledejte odbornou pomoc psychoterapeuta nebo lékaře-psychiatra. Také potřebujete na určitou dobu odejít z prostředí, které syndrom vyhoření vyvolalo. Dojde-li k syndromu vyhoření v zaměstnání, tak následné řešení by mělo probíhat i v součinnosti se zaměstnavatelem (pokud je tomu nakloněn).

A jak předcházet syndromu vyhoření?

Pojmenujte a najděte to, co vás uvádí do stresu

Je nutné identifikovat svůj zdroj stresu. Může to být cokoliv, od náročného šéfa, konflikty se sousedy až po osobní vztahy. To, co vám k identifikaci může pomoci, je vedení deníku, kde si můžete zaznamenávat své myšlenky a emoce. To vám lépe pomůže identifikovat vzorce, zvyky a lépe porozumět tomu, co vás konkrétně stresuje. Pozornost zaměřte na největší emoci a myšlenku. Jakmile to zjistíte, můžete začít hledat způsoby, jak tyto stresory odstranit nebo zmírnit jejich vliv. Můžete si například položit otázku „Jsou tyto myšlenky to, co mi pomáhá?“

Zaměřte se na sebe

Často ve stresových situacích dochází k odpojení od svého prožívání, svých pocitů a potřeb, od svého těla.

Vnímejte svoje emoce – negativní emoce nás informují o tom, co v našem životě není úplně v pořádku. Informují nás např. o tom, že si potřebujeme nastavit hranice. Nepotlačujte svoje emoce, ale ptejte se, co vám chtějí říci. Emoce je potřeba v bezpečném prostoru vyventilovat. Naučte se pracovat se svými emocemi.

Uvědomte si svůj strach – uvědomte si to, čeho se obáváte a to co by následně nastalo. Strach nás na jednu stranu ochraňuje, na druhou stranu je to naše vnitřní bariéra, která nám brání prožívání spokojeného života. Tím, že se nám ukáže, tak nám dává možnost, ho vyřešit a překonat.

Ptejte se sami sebe, co potřebujete – neodsouvejte své potřeby až na poslední místo. Toto je opravdu důležité.

Ptejte se sami sebe, co chcete – většinou víme, co nechceme, ale když máme říci, co chceme, tak najednou nevíme.

Ptejte se sami sebe, co je pro vás důležité – víte, co skutečně je pro vás důležité? Je to rodina, zdraví, kariéra, koníčky, osobní rozvoj nebo třeba cestování?

Buďte k sobě laskaví, netlačte na sebe. Neobviňujte se. Neobviňujte se za vaše reakce např. výbuchy vzteku nebo pláče. Toto jsou běžné stresové reakce. Sebeobviňování nahraďte pochopením a laskavostí k sobě.

Jak EFT a koučink pomáhá se syndromem vyhoření

EFT terapie a koučink mohou být silnými nástroji v prevenci syndromu vyhoření. EFT pomáhá uvolňovat nahromaděný stres a negativní emoce, které často vedou k přetížení, zatímco koučink se zaměřuje na nalezení zdravých strategií pro zvládání náročných situací a stanovení jasných hranic mezi prací a osobním životem. Společně tyto metody podporují sebeuvědomění, snižují stres a pomáhají lépe zvládat tlak, čímž předcházejí vzniku vyhoření a přispívají k dlouhodobé psychické pohodě.

EFT nám pomáhá spojit se sami se sebou, se svými pocity a emocemi. Uvědomovat si své emoce, potřeby a začít více vnímat, to co chceme. Koučink nám poté pomáhá např. s vyjasněním si pracovním podmínek v zaměstnání nebo s nalezením toho, co je pro nás v daný moment to nejlepší řešení.

Vyjasnění pracovní náplně a zodpovědností v zaměstnání

Oblasti, které je vhodné mít se zaměstnavatelem dobře vyspecifikované – reálná náplň práce, vyjasněné zodpovědnosti a pravomoci, vyjasněná komunikace mezi nadřízeným a kolegy, vyřešené zastupování v době nepřítomnosti nadřízeného a kolegů, vyřešené zastupování vás, v době vaší nepřítomnosti, v případě společných úkolů vyjasnění jednotlivých rolí a zodpovědností každého člena týmu, poskytnutí zaškolení pro danou činnost.

Všechny tyto záležitosti je třeba komunikovat osobně a vyhradit jim dostatečný časový prostor. Očekávání od zaměstnavatele musí být jasně definována. Obě strany by měly mít možnost se vyjádřit, klást otázky, vyjasnit si případná nedorozumění a ověřit pochopení. Dále by měla existovat možnost sdělit své obavy či nespokojenost.

Toto je podle mé zkušenosti základ, od kterého se vše odvíjí.

Hodně firem se v současnosti zabývá bezpečností, manažeři tráví mnoho času na poradách diskuzí o tom, jak motivovat pracovníky v oblasti bezpečnosti. Ale nemají vyjasněná očekávání, ani rozsahy práce, chybí otevřená komunikace, kontrola a praktická školení.

Zdroj: Syndrom vyhoření a jak mu předcházet, Cyril Höschl, Syndrom vyhoření – jak se prací a pomáháním druhým nezničit, Roman Pešek, Ján Praško