Jak se dostat ze syndromu vyhoření

Všichni se můžeme někdy ocitnou v situaci, kdy nevíme kudy kam, připadáme si bezmocní. Přestane nás bavit práce, naše koníčky a cítíme se přetížení. Naše mysl stále přemýšlí o úkolech, které nás čekají a nebo měly být již udělány. Nejsme schopni relaxovat a odpočívat.

Přemýšlíme jak z toho ven a napadá nás, zda se jedná o ten „syndrom vyhoření“ nebo „jde o něco jiného?“ Pokládáme si otázku, „Co se to se mnou děje? Dokážu se toho zbavit? Dokážu to změnit?“ „Už nevím, jak dál.“

Co je syndrom vyhoření

Dle definice je syndrom vyhoření psychický stav charakterizovaný vyčerpáním a snížením pracovní výkonnosti v důsledku dlouhodobého a intenzivního stresu.

Syndrom vyhoření vzniká souhrou rizikových faktorů, které se nacházejí v osobnosti člověka, v pracovní sféře a v mimo pracovním životě. Projevuje se v myšlenkách, emocích, tělesných reakcích a v chování.

Důsledky syndromu vyhoření postihují samotného člověka, organizaci, rodinu, kolegy, klienty či zákazníky, se kterými dotyčný člověk pracuje.

Příčiny syndromu vyhoření

Mezi rizikové faktory pro vznik syndromu vyhoření patří:

• Pracovní oblast: požadavky na vysoký výkon, nadměrné množství práce, nízká míra samostatnosti, velká zodpovědnost, ale nedostatečná možnost situaci ovlivnit, nedostatek podpory a ocenění od kolegů a nadřízených, nedostatek zážitků úspěchu, nedostatečná finanční odměna, špatná organizace práce, nespravedlivé poměry, jednotvárnost nebo nesmyslnost pracovní náplně, absence dalšího vzdělávání, není využita kvalifikace, žádný vliv na uskutečnění změn v organizaci, špatné fyzikální parametry pracoviště, nedostatečná společenská prestiž povolání, nejasná pravidla na pracovišti, nedostatečná nebo chybějící komunikace mezi nadřízeným a pracovníky

• Osobnost člověka: perfekcionalizmus, výrazně narušené emoční potřeby v dětství, stresující myšlenkové postoje, nízké sebevědomí, vysoká míra empatie, nadšení a nadměrné očekávání při zahájení práce, nadměrná potřeba soutěživosti, konflikt hodnot, potlačování emocí, neschopnost relaxace, nízká míra asertivity, nadměrná potřeba zalíbit se druhým, neschopnost říci „NE“, neschopnost racionálního plánování času

• Mimopracovní sféra: absence partnera, nechápavý partner, konflikty v partnerství, soutěžení partnerů, nedostatek hlubších přátelských vztahů, nedostatek koníčků a zájmů, nedostatek tělesného pohybu, špatné stravování, špatné existenční podmínky (bydlení, finance)

Součástí vzniku syndromu vyhoření je stav naučené bezmoci. Je to stav, kdy nemáme věci pod kontrolou a upadáme do demotivace. Ve stavu bezmoci často věříme, že se situací nedokážeme nic udělat a nikdo nám nepomůže. V tomto stavu se můžeme zacyklit, nedokázat se z něho dostat, což může vést až k depresivním stavům.

Fáze syndromu vyhoření

1. nadšení
2. stagnace
3. frustrace
4. apatie
5. syndrom vyhoření

Mezi první příznaky syndromu vyhoření patří únava, která je doprovázena chronickým stresem. Mohou být na nás kladeny vysoké nároky, chce se od nás stále více a více práce, zároveň jsme nedostatečně oceňováni a odměňováni. Začínáme se cítit přetěžovaní. Začínáme mít pocit, že nestíháme, až to přejde k „úzkostné chaotičnosti“, kdy skáčeme od jednoho úkolu k druhému. Toto vše vede k podrážděnosti, nervozitě a ke ztrátě trpělivosti. Tento stav můžeme nazvat pojmem přezaměstnanost.

Následně tato přezaměstnanost přejde ke ztrátě zájmu, zklamání, frustraci, pocitu bezmoci, apatii, rezignaci a v konečné fázi k syndromu vyhoření.

Jak poznat syndrom vyhoření

Všímejte si svých tělesných příznaků, opakujicích se emocí a své nálady. Všímejte si toho jaké situace ve vás vyvolávají nepříjemné emoce a o čem často přemýšlíte.

Příznaky syndromu vyhoření

• únava, deprese, úzkost, poruchy paměti, neschopnost se soustředit, poruchy spánku, špatná nálada, napětí, problémy v mezilidských vztazích, netrpělivost, podrážděnost vůči kolegům, rodině a přátelům, nechuť komunikovat, pokles vnímání potřeb druhých

• fyzické problémy, jako např. bolest hlavy, zad, páteře, přetrvávající svalové napětí, trávicí problémy, snížení imunity

Příznaky jsou v podstatě totožné s příznaky chronického stresu. Více o chronickém stresu se dozvíte v tomto článku „Jak se zbavit stresu“ a v článku „Chronický stres – cesta do únavy a vyčerpání“.

Jak se dostat ze syndromu vyhoření

Řešení syndromu vyhoření není jednoduchá záležitost. Je potřeba se na něho dívat komplexně.

Neexistuje jedna univerzální cesta, jak se z něho dostat. Je potřeba se podívat po příčině vzniku chronického stresu. Co nejvíce převládalo? Bylo více příčin v pracovní oblasti nebo osobnosti člověka a jeho podvědomých vzorcích? Jak velký vliv na vznik stresu měla mimopracovní oblast? Projevoval se více ve fyzické nebo v psychické oblasti? Podle odpovědí na tyto otázky se volí cesta jak dál pokračovat.

Pokud jste již ve stavu, že cítíte velkou únavu, každý den špatně spíte, vyhýbáte se lidem, opouštíte své koníčky, už ani nevíte, co vám dělá radost…. jednoduše vám již stres silně zasahuje do vašeho života, vyhledejte odbornou pomoc psychoterapeuta nebo lékaře-psychiatra.

Také potřebujete na určitou dobu odejít z prostředí, které syndrom vyhoření vyvolalo. Dojde-li k syndromu vyhoření v zaměstnání, tak následné řešení by mělo probíhat i v součinnosti se zaměstnavatelem (pokud je tomu nakloněn).

K tomu, jak na sobě pracovat, zbavit se a předcházet vzniku syndromu vyhoření se více dovíte v odstavci níže.

Jak předejít syndromu vyhoření?

1) Pojmenujte a najděte to, co vás uvádí do stresu

Na začátek je nutné identifikovat svůj zdroj stresu. Může to být cokoliv, od náročného šéfa, konfliktů se sousedy až po osobní vztahy. To, co vám k identifikaci může pomoci, je vedení deníku, kde si můžete zaznamenávat své myšlenky a emoce. To vám poté lépe pomůže porozumět tomu, co vás konkrétně stresuje. Pozornost zaměřte na největší emoci a myšlenku. Jakmile to zjistíte, můžete začít hledat způsoby, jak tyto stresory odstranit nebo zmírnit jejich vliv. Můžete si například položit otázku „Jsou tyto myšlenky to, co mi pomáhá?“ V článku „Jak se zbavit stresu“ uvádím další způsoby práce se stresem.

2) Zaměřte se na sebe

Často ve stresových situacích dochází k odpojení od svého prožívání, svých pocitů a potřeb, od svého těla.

• Vnímejte svoje emoce: negativní emoce nás informují o tom, co v našem životě není úplně v pořádku. Informují nás např. o tom, že si potřebujeme nastavit hranice. Nepotlačujte svoje emoce, ale ptejte se, co vám chtějí říci. Emoce je potřeba v bezpečném prostoru vyventilovat. Naučte se pracovat se svými emocemi.

• Uvědomte si svůj strach: uvědomte si to, čeho se obáváte a to co by následně nastalo. Strach nás na jednu stranu ochraňuje, na druhou stranu je to naše vnitřní bariéra, která nám brání prožívání spokojeného života. Tím, že se nám ukáže, tak nám dává možnost, ho vyřešit a překonat. O strachu si můžete přečíst v tomto článku „Jak na strach“.

• Ptejte se sami sebe, co potřebujete: neodsouvejte své potřeby až na poslední místo. Toto je opravdu důležité.

• Ptejte se sami sebe, co chcete: většinou víme, co nechceme, ale když máme říci, co chceme, tak najednou nevíme. Hledejte odpověď na otázku Co chci a co potřebuji?

• Ptejte se sami sebe, co je pro vás důležité: víte, co skutečně je pro vás důležité? Je to rodina, zdraví, kariéra, koníčky, osobní rozvoj nebo třeba cestování?

• Buďte k sobě laskaví, netlačte na sebe: Neobviňujte se. Neobviňujte se za vaše reakce např. výbuchy vzteku nebo pláče. Toto jsou běžné stresové reakce. Sebeobviňování nahraďte pochopením a laskavostí k sobě.

Více o tom, jak aktivně pracovat s chronickým stresem najdete v tomto článku „Jak se zbavit stresu“.

Jak na syndrom vyhoření pomocí EFT a koučování

EFT terapie a koučink mohou být silnými nástroji v prevenci syndromu vyhoření. EFT pomáhá uvolňovat nahromaděný stres a negativní emoce, které často vedou k přetížení. Zatímco koučink se zaměřuje na nalezení zdravých strategií pro zvládání náročných situací. A stanovení jasných hranic mezi prací a osobním životem.

Společně tyto metody podporují sebeuvědomění, snižují stres a pomáhají lépe zvládat tlak, čímž předcházejí vzniku vyhoření a přispívají k dlouhodobé psychické pohodě.

EFT nám pomáhá spojit se sami se sebou, se svými pocity a emocemi. Uvědomovat si své emoce, potřeby a začít více vnímat, to co chceme. Koučink nám poté pomáhá např. s vyjasněním si pracovním podmínek v zaměstnání nebo s nalezením toho, co je pro nás v daný moment to nejlepší řešení.

Jak pomohou peer konzultace?

Jako peer průvodkyně nabízím podporu lidem, kteří se cítí vyčerpaní, přetížení a ztracení v každodenním kolotoči povinností. V situacích, které dobře znám z vlastní zkušenosti. Vím, jaké to je, když už člověk nemá sílu plnit očekávání okolí.

Na setkáních vytvářím klidný prostor, kde můžete mluvit bez obav z hodnocení. Společně budeme hledat, co právě vám může pomoci. Je to návrat k sobě? Návrat k malým radostem? Nebo stanovení zdravých hranic? Někdy pomůže jen vědět, že na to nejste sami.

Setkání může probíhat osobně nebo online. V tempu, které vám bude vyhovovat. Je to pozvánka ke zpomalení. K naslouchání vlastnímu tělu i duši.

Koho může syndrom vyhoření postihnout?

Již dávno se syndrom vyhoření neobjevuje jen v pomáhajících profesích: lékaři, zdravotníci a sociální pracovníci.

Syndromem vyhoření trpí často manažeři, vedoucí pracovníci, učitelé, obecně by se dalo říci lidé s větší zodpovědností.

Se syndromem vyhoření se setkáme i u mladých lidí, převážně vysokoškolských studentů. Zde může být často příčinou jejich osobnostní nastavení a neuvědomění si svých potřeb a limit. A nesmíme zapomínat ani na jejich vnitřní blokády a podvědomé programy.

A ani ženám na mateřské se nemusí syndrom vyhoření vyhnout.

Jak předcházet syndromu vyhoření v zaměstnání

1) Vyjasnění pracovní náplně

• reálná pracovní náplň
• v případě společných úkolů vyjasnění jednotlivých rolí každého člena týmu

2) Vyjasnění zodpovědností v zaměstnání

• vyjasněné zodpovědnosti a pravomocí
• v případě společných úkolů vyjasnění jednotlivých zodpovědností každého člena týmu
• vyřešené zastupování v době nepřítomnosti nadřízeného a kolegů
• vyřešené zastupování vás, v době vaší nepřítomnosti

3) Vyjasněná komunikace mezi nadřízeným a kolegy

4) Poskytnutí zaškolení pro danou činnost

Všechny tyto záležitosti je třeba komunikovat osobně a vyhradit jim dostatečný časový prostor. Očekávání od zaměstnavatele musí být jasně definována. Obě strany by měly mít možnost se vyjádřit, klást otázky, vyjasnit si případná nedorozumění a ověřit pochopení. Dále by měla existovat možnost sdělit své obavy či nespokojenost.

Toto je podle mé zkušenosti základ, od kterého se vše odvíjí. Jestli toto není dostatečně definováno, tak poté mohou vznikat komunikační nedorozumění, které poté vedou ke zbytečnému stresu a napětí v zaměstnání. Já o tom vím bohužel své.

Hodně firem se v současnosti zabývá bezpečností, manažeři tráví mnoho času na poradách diskuzí o tom, jak motivovat pracovníky v oblasti bezpečnosti. Ale bohužel často nemají vyjasněná očekávání a ověřené pochopení. Rozsahy práce často neodpovídají realitě, chybí otevřená komunikace, kontrola a praktická školení.

Zdroj: Syndrom vyhoření a jak mu předcházet, Cyril Höschl, Syndrom vyhoření – jak se prací a pomáháním druhým nezničit, Roman Pešek, Ján Praško, moje poznámky a zkušenosti