
Úzkost je problém, se kterým se často s ostatními nepodělíme. V dnešní společnosti je toto téma stále tabu. To, že má někdo zlomenou nohu, většina lidí příjme bez zbytečných komentářů. To, že má někdo strachy, úzkosti, deprese je stále bráno jako nějaké stigma.
Možná vám běhá hlavou spousta otázek. Jak se zbavit úzkosti? Proč se vám to děje? Nebo třeba si nejste jistí, zda to, co prožíváte, je úzkost.
Já sama jsem byla od dětství hodně úzkostná, a myslím si, že právě moje touha zbavit se svých obav a strachů mě přivedla k zájmu o holistický pohled na člověka. Tento přístup mi ukázal, že vše v nás je propojené: fyzické, duševní, emocionální i sociální aspekty našeho života. Holistický přístup mě naučil vnímat úzkost nejen jako izolovaný problém, ale jako součást celkového obrazu, kde každá část ovlivňuje druhou.
Úzkost je intenzivní pocit vnitřního neklidu, obav nebo strachu, který se často objevuje bez zjevné příčiny. Člověk může cítit napětí v těle, zrychlený tep nebo potíže s dechem. Myšlenky se mu honí hlavou, často s pocitem, že se blíží něco špatného, i když nemůže přesně určit, co to je.

Úzkost poznáme podle nepříjemného pocitu neklidu, který může být doprovázen zrychleným tepem, pocením, sevřením v hrudi nebo problémy s dechem. Často máme myšlenky plné obav a představy o budoucích katastrofách, i když k nim není žádný konkrétní důvod. Někdy můžeme mít problém se soustředit, cítit napětí v těle nebo mít potíže se spánkem. Úzkost se projevuje jak na těle, tak na mysli, a může ovlivnit naši schopnost fungovat v každodenním životě.
Pod vlivem úzkosti můžeme být vůči svému okolí podráždění, nervózní nebo uzavření. Často reagujeme přehnaně na drobné podněty, můžeme být méně trpěliví, snadno podléháme svým emocím a emočním výbuchům, můžeme se snadno dostat do konfliktů. Poté následuje období, kdy se sice uklidníme, ale mohou se objevit stavy smutku, úzkostí, sebekritiky a výčitky.

Někdy se také stahujeme do sebe, vyhýbáme se sociálním situacím nebo hledáme únik do izolace. Úzkost může způsobit, že jsme méně pozorní k potřebám ostatních, protože se soustředíme na vlastní obavy a napětí. To vše může ovlivnit naše vztahy a způsobit nedorozumění nebo napětí v komunikaci s druhými. A opět to může v nás vyvolávat stavy smutku a sebevýčitky.
Vznik úzkosti je úzce spojený s reakcí našeho těla na akutní a dlouhodobý stres.
Úzkost může vzniknout jako následek dlouhodobého stresu, když jsou naše tělo a mysl vystaveny neustálému napětí a zátěži bez dostatečné možnosti odpočinku nebo regenerace. Když stres trvá dlouho, může narušit naši schopnost zvládat běžné situace, vyčerpat naše energetické zdroje a vytvořit podhoubí pro vznik úzkosti. Tento stav může vést k neustálým obavám, přehnanému přemýšlení a fyzickým symptomům, které jsou pro úzkost typické.
Rozdíl mezi akutním a chronickým stresem spočívá v délce a intenzitě trvání. Akutní stres je krátkodobá reakce na konkrétní událost nebo situaci, která spouští okamžitou fyziologickou a psychickou reakci, jako je například zvýšený tep, pocení nebo napětí. Tento typ stresu může být intenzivní, ale většinou odezní, jakmile situace pomine.
Chronický stres naopak vzniká, když jsme dlouhodobě vystaveni stresorům, jako jsou například problémy v práci a osobní konflikty. Tento stres je méně intenzivní, ale trvá déle, což může vést k trvalému pocitu napětí, vyčerpání a k rozvoji již zmíněné úzkosti.
Zatímco akutní stres je tělu přirozený a může být i užitečný v krizových situacích, chronický stres je škodlivý a má dlouhodobé negativní dopady na naše fyzické i duševní zdraví.
Úzkost se vždy odehrává ve třech vzájemně propojených rovinách: v rovině myšlenkové, emoční a tělesné. Tyto roviny se navzájem ovlivňují a posilují, a proto je důležité vnímat úzkost komplexně, nikoli jen jako „problém v hlavě“.
V myšlenkové rovině se úzkost projevuje především formou katastrofických scénářů. Mysl se neustále zabývá budoucností, obavami z toho, co by se mohlo stát, co nezvládneme, kde uděláme chybu. Často máme pocit, že musíme být stále ve střehu, přemýšlet dopředu a kontrolovat situace, abychom předešli nebezpečí.
Emoční rovina zahrnuje samotné prožívání úzkosti – pocity strachu, vnitřního napětí, nejistoty nebo ohrožení. Pod úzkostí se ale mohou skrývat i další emoce, například smutek, bezmoc, vztek nebo stud. Tyto emoce často zůstávají nevyjádřené a hromadí se.
Ve tělesné rovině se úzkost projevuje velmi konkrétně. Může jít o sevřený žaludek, tlak na hrudi, stažený krk, zrychlený dech, bušení srdce nebo dlouhodobé svalové napětí. Tělo reaguje, jako by bylo v ohrožení, i když žádné skutečné nebezpečí nehrozí. Nervová soustava zůstává v pohotovosti a nedokáže se přirozeně zklidnit.

Mnoho lidí se snaží pracovat s úzkostí především přes myšlenky. Snaží se samy sebe uklidnit nebo si vysvětlit, že „není důvod se obávat“. Pokud je ale nervový systém rozladěný, mysl se uklidnit nedokáže. Právě proto je tak důležité začít u těla.
Zklidnění těla znamená zklidnění nervové soustavy. Teprve z tohoto stavu klidu, bezpečí a stability jsme schopni pracovat i se svými myšlenkami a emocemi. Tento přístup vychází i z polyvagální teorie, která popisuje, jak zásadní roli hraje stav nervového systému v tom, jak vnímáme svět, sebe i druhé lidi.
Ve své práci se zaměřuji právě na zklidnění těla, nervové soustavy a postupné uvolňování úzkosti.
V EFT konzultacích propojuji techniky emoční svobody se somatickým cvičením, dechem a relaxací. Pomáhám tělu dostat se z režimu ohrožení do stavu většího klidu a bezpečí. Když se zklidní nervový systém, úzkost postupně slábne a vy získáváte větší stabilitu.
Peer konzultace nabízí prostor, kde můžete mluvit otevřeně, beze strachu z hodnocení. Sdílení, pochopení mají samy o sobě velký účinek. Společně hledáme, co vám pomůže zvládat úzkost a vracet jí reálné hranice.
Je důležité si uvědomit, že to, co vyvolává úzkost, není samotná situace, ale způsob, jak o ní přemýšlíme.
Pokud je úzkost důsledkem chronického stresu, je zásadní hledat jeho skutečnou příčinu. Situace samy o sobě stres nevytvářejí. Stres vzniká z našich myšlenek, hodnocení a očekávání.
Proto má smysl pracovat i s pochopením vlastních myšlenkových vzorců a s emocemi, které jsou s nimi spojené. I v tomto směru mohou konzultace velmi pomoci. Když se tělo uklidní a nervová soustava se zklidní, jsme schopni své myšlenky vnímat jasněji, realističtěji a s větším soucitem k sobě.
Úzkost, strach a stres mohou pořádně potrápit.
Zkuste je vnímat jako informátory a zkoumat, co vám chtějí sdělit.
Nepřehlížejte je a ani je nepotlačujte. Přijímejte je jako nástroje, které vás mají něco naučit a posunout dál na vaší životní cestě.