Jak se zbavit úzkosti

Úzkost je problém, se kterým se často s ostatními nepodělíme. V dnešní společnosti je toto téma stále tabu. To, že má někdo zlomenou nohu, většina lidí příjme bez zbytečných komentářů. To, že má někdo strachy, úzkosti, deprese je stále bráno jako nějaké stigma.

Možná vám běhá hlavou spousta otázek. Jak se zbavit úzkosti? Proč se vám to děje? Nebo třeba si nejste jistí, zda to, co prožíváte, je úzkost.

Já sama jsem byla od dětství hodně úzkostná. Právě moje vlastní hledání většího klidu, bezpečí a důvěry mě postupně přivedlo k holistickému pohledu na člověka. Tento přístup mi ukázal, že vše v nás je propojené: tělo, psychika, emoce, vztahy i prostředí, ve kterém žijeme.

Úzkost proto nevnímám jen jako izolovaný problém v hlavě, ale jako stav celého organismu. Odráží se v myšlenkách, emocích, dechu, svalech, trávení i v nervové soustavě.

Co je úzkost

Úzkost je intenzivní pocit vnitřního neklidu, obav nebo strachu, který se často objevuje bez zjevné příčiny. Člověk může cítit napětí v těle, zrychlený tep nebo potíže s dechem. Myšlenky se mu honí hlavou, často s pocitem, že se blíží něco špatného, i když nemůže přesně určit, co to je.

Úzkost není slabost ani selhání. Je to signál, že tělo a nervová soustava jsou ve stavu zvýšené pohotovosti a potřebují podporu, klid a bezpečí.

Jak úzkost poznáme

Úzkost poznáme podle nepříjemného pocitu neklidu, který může být doprovázen zrychleným tepem, pocením, sevřením v hrudi nebo problémy s dechem. Často máme myšlenky plné obav a představy o budoucích katastrofách, i když k nim není žádný konkrétní důvod. Někdy můžeme mít problém se soustředit, cítit napětí v těle nebo mít potíže se spánkem. Úzkost se projevuje jak na těle, tak na mysli, a může ovlivnit naši schopnost fungovat v každodenním životě.

Jak se chováme pod vlivem úzkosti

Pod vlivem úzkosti se můžeme chovat jinak, než bychom si přáli. Můžeme být podráždění, nervózní, uzavření nebo přecitlivělí na drobné podněty. Někdy reagujeme prudčeji, než bychom chtěli, a později se za své reakce kritizujeme nebo si je vyčítáme.

Je důležité vědět, že tyto reakce nejsou známkou špatné povahy ani slabosti. Často jsou projevem přetížené nervové soustavy, která se snaží chránit a zvládnout napětí, které už je příliš silné.

Někdy se také stahujeme do sebe, vyhýbáme se sociálním situacím nebo hledáme únik do izolace. Úzkost může způsobit, že jsme méně pozorní k potřebám ostatních, protože se soustředíme na vlastní obavy a napětí. To vše může ovlivnit naše vztahy a způsobit nedorozumění nebo napětí v komunikaci s druhými. A opět to může v nás vyvolávat stavy smutku a sebevýčitky.

Příznaky úzkosti

• třes rukou
• bušení srdce
• sevřený žaludek
• tlak na hrudi
• pocit napětí
• pocit, že se nemůžeme pořádně nadechnout
• ztuhlé svaly trávicí problémy – průjem, zácpa

Jak se zbavit stresu a úzkosti

Vznik úzkosti je úzce spojený s reakcí našeho těla na akutní a dlouhodobý stres.

Úzkost může vzniknout jako následek dlouhodobého stresu, když jsou naše tělo a mysl vystaveny neustálému napětí a zátěži bez dostatečné možnosti odpočinku nebo regenerace. Když stres trvá dlouho, může narušit naši schopnost zvládat běžné situace, vyčerpat naše energetické zdroje a vytvořit podhoubí pro vznik úzkosti. Tento stav může vést k neustálým obavám, přehnanému přemýšlení a fyzickým symptomům, které jsou pro úzkost typické.

Když jsme tey dlouho ve stresu, tělo zůstává v pohotovosti. Nervová soustava se může naučit fungovat tak, jako by nebezpečí trvalo stále. Člověk pak nemusí rozumově vědět, čeho se bojí, ale tělo přesto reaguje napětím, stažením, neklidem nebo únavou.

Proto úzkost není jen otázkou vůle. Nestačí si říct „uklidni se“ nebo „nemysli na to“. Pokud je tělo dlouhodobě přetížené, potřebuje nejprve zažít zklidnění a bezpečí.

Rozdíl mezi akutním a chronickým stresem spočívá v délce a intenzitě trvání. Akutní stres je krátkodobá reakce na konkrétní událost nebo situaci, která spouští okamžitou fyziologickou a psychickou reakci, jako je například zvýšený tep, pocení nebo napětí. Tento typ stresu může být intenzivní, ale většinou odezní, jakmile situace pomine.

Chronický stres naopak vzniká, když jsme dlouhodobě vystaveni stresorům, jako jsou například problémy v práci a osobní konflikty. Tento stres je méně intenzivní, ale trvá déle, což může vést k trvalému pocitu napětí, vyčerpání a k rozvoji již zmíněné úzkosti.

Zatímco akutní stres je tělu přirozený a může být i užitečný v krizových situacích, chronický stres je škodlivý a má dlouhodobé negativní dopady na naše fyzické i duševní zdraví.

Úzkost ve třech rovinách

Úzkost se často odehrává ve třech vzájemně propojených rovinách: v rovině myšlenkové, emoční a tělesné. Tyto roviny se navzájem ovlivňují a posilují, a proto je důležité vnímat úzkost komplexně, nikoli jen jako „problém v hlavě“.

Myšlenková rovina

V myšlenkové rovině se úzkost projevuje především formou katastrofických scénářů. Mysl se neustále zabývá budoucností, obavami z toho, co by se mohlo stát, co nezvládneme, kde uděláme chybu. Často máme pocit, že musíme být stále ve střehu, přemýšlet dopředu a kontrolovat situace, abychom předešli nebezpečí.

Emoční rovina

Emoční rovina zahrnuje samotné prožívání úzkosti – pocity strachu, vnitřního napětí, nejistoty nebo ohrožení. Pod úzkostí se ale mohou skrývat i další emoce, například smutek, bezmoc, vztek nebo stud. Tyto emoce často zůstávají nevyjádřené a hromadí se.

Tělesná rovina

Ve tělesné rovině se úzkost projevuje velmi konkrétně. Může jít o sevřený žaludek, tlak na hrudi, stažený krk, zrychlený dech, bušení srdce nebo dlouhodobé svalové napětí. Tělo reaguje, jako by bylo v ohrožení, i když žádné skutečné nebezpečí nehrozí. Nervová soustava zůstává v pohotovosti a nedokáže se přirozeně zklidnit.

Mnoho lidí se snaží pracovat s úzkostí především přes myšlenky. Snaží se sami sebe uklidnit, vysvětlit si, že „není důvod se obávat“, nebo se přesvědčit, že vše zvládnou. Jenže pokud je nervový systém dlouhodobě rozladěný a tělo zůstává ve stavu pohotovosti, mysl se často uklidnit nedokáže.

Právě proto je tak důležité začít u těla. Ne proto, že by myšlenky nebyly důležité, ale proto, že tělo často potřebuje jako první zažít bezpečí, klid a uvolnění. Teprve potom se může uvolnit i mysl a emoce.

Zklidnění těla znamená zklidnění nervové soustavy. Teprve z tohoto stavu klidu, bezpečí a stability jsme schopni pracovat i se svými myšlenkami a emocemi.

Podobně o tom mluví i některé moderní směry práce s nervovým systémem, například polyvagální přístup. Ten ukazuje, jak zásadní roli hraje stav nervové soustavy v tom, zda se cítíme v bezpečí, ve spojení se sebou i s druhými, nebo naopak v ohrožení.

Jak vám mohu pomoci

Ve své práci se zaměřuji na zklidnění těla, nervové soustavy a uvolnění dlouhodobého napětí, které může úzkost provázet.

Úzkost nevzniká jen „v hlavě“. Velmi často se odráží v těle, v dechu, svalech, trávení, držení těla i v celkovém pocitu bezpečí. Proto pracuji především skrze tělo. Hluboké uvolnění pomocí biodynamické masáže, klidného doteku, dechu a vnímání těla mohou být cestou, jak nervové soustavě pomoci postupně povolit.

Cílem není úzkost potlačit ani s ní bojovat. Cílem je vytvořit prostor, ve kterém se tělo může zklidnit a člověk se může znovu začít cítit bezpečněji sám v sobě.

Masáž může pomoci uvolnit hluboké napětí ve svalech a podpořit zklidnění nervové soustavy. V klidném a bezpečném prostředí může tělo postupně opouštět stav pohotovosti a vracet se k většímu klidu.

Součástí mé práce může být také jemné zdravotní cvičení nebo jednoduchý vědomý pohyb. Nejde o výkon. Jde o to, aby se člověk znovu začal cítit ve svém těle, vnímal oporu, dech a postupně získával větší pocit stability. Pohyb může být jemnou cestou, jak pracovat nejen s fyzickým napětím, ale i s emocemi, které se v těle často drží.

Podpůrnou roli může hrát také výživa. To, jak jíme, může ovlivňovat naši energii, trávení, stabilitu během dne i celkovou odolnost vůči stresu. Výživu proto vnímám jako jednu z možností, jak podpořit regeneraci organismu a větší vnitřní rovnováhu.

Když se postupně zklidní tělo, začne se zklidňovat i mysl. Úzkost pak přestává mít takovou sílu a vy získáváte větší pocit stability, nadhledu a vnitřního klidu.

Úzkost a naše myšlení

Úzkost často nevzniká jen ze samotné situace, ale také z toho, jak ji naše tělo a nervová soustava vyhodnotí. Někdy reagujeme na současnou událost, jindy se v nás probudí starší zkušenosti, obavy nebo dlouhodobé napětí, které už v sobě delší dobu neseme.

Nejde o vinu ani o selhání. Jde o naučené reakce těla a mysli, které se často vytvořily proto, aby nás chránily. Když se tělo začne cítit bezpečněji, můžeme své myšlenky, emoce a reakce postupně vnímat jasněji a laskavěji.

Pokud úzkost souvisí s chronickým stresem, může být důležité postupně vnímat, co nás dlouhodobě zatěžuje. Někdy je to prostředí, ve kterém žijeme nebo pracujeme. Někdy vztahy, tlak na výkon, nedostatek odpočinku, potlačené emoce nebo pocit, že musíme stále vydržet.

Ne vždy máme možnost změnit vše hned. Prvním krokem proto nemusí být velké rozhodnutí ani okamžitá změna života. Někdy stačí začít vnímat, co se děje v těle, kdy se napětí zhoršuje a co nám naopak přináší alespoň malý pocit úlevy.

Postupně pak může mít smysl pracovat i s pochopením vlastních myšlenkových vzorců a emocí, které jsou s nimi spojené. Někdy k tomu pomůže rozhovor, někdy jemná práce s tělem, dech, pohyb, EFT, Bachovy esence nebo jiná podpůrná metoda, která člověku pomáhá lépe vnímat a zpracovat to, co se uvnitř děje.

Důležité je, aby tato práce nebyla dalším tlakem na výkon, ale bezpečnou a laskavou cestou zpět k sobě.

Úzkost, strach a stres mohou člověka velmi vyčerpat. Nemusíte je hned umět pochopit ani vyřešit. Někdy úplně stačí začít tím, že je přestanete potlačovat a dovolíte si vnímat, že se ve vás něco děje.

Úzkost může být signálem, že tělo a nervová soustava potřebují více klidu, bezpečí a podpory. Nemusíte na to být sami. Někdy může být prvním krokem jemné zklidnění těla, dech, dotek, pohyb nebo prostor, kde můžete na chvíli přestat bojovat a jen být.